Základní informace o lehkém opevnění


Lehké opevnění vzor 36

Opomineme-li pevnůstky stavěné v roce 1934 z podnětu gen. Šnejdárka (celkem 9 kusů) na Bratislavském předmostí Petržalka pak prvními objekty stálého opevnění by byly objekty lehkého opevnění vzor 36.

Střelecké stanoviště těchto bunkrů tvoří jedna místnost s jednou (typ E), dvěmi (typy A a B) nebo třemi (typ C) střílnami v čelní stěně. Vstup byl situován do týlové stěny. Toto opevnění mělo za úkol čelní palbou postřelovat prostor před sebou. Z tohoto důvodu byly tyto pevnůstky umisťovány na místa s dalekým rozhledem.

Na stavbu těchto objektů byl používán ještě ne zrovna kvalitní materiál např. místo drceného kamene byly použity třeba oblázky. Tehdy ještě neexistoval žádný armádou vydaný limit na pevnost betonu (platily civilní normy na pevnost betonu tj. 250 kg/cm2). Armáda sice chtěla zkoušet kvalitu provedených prací odpálením ekrazitové nálože na objektu, ale v praxi se to asi raději nedělalo. Samotný beton nebyl někdy dostatečně hutněn. Armování bylo poměrně řídké. Dělalo se z prutů o průměru 10 a 15 mm, které byly poměrně řídce provázané. Střílny měly velké otvory (otočný bod zbraně ležel v objektu a nikoli ve stěně - viz plánky) a byly tvarovány pouze z betonu.

Vnitřní výbava objektů byla velmi chudá. Tvořil je vlastně jen dřevěný stůl pod trojnožku kulometu postavený pod střílnou. Zevnitř se dala střílna uzavřít posuvnou pancéřovou deskou s průzorem. Vchod byl uzavřen jedněmi plechovými plnými dveřmi.

Síly stěn LO vz. 36 (v cm)
Typ Čelní stěna Boční stěna Týlová stěna Stropnice Počet střílen Úhel os střílen
A 50 40 20 40 2 45
B 60 50 30 50 2 45
C 60 50 30 55 3 2x45
E 50 25 25 35 1 -

Objekty stavěné na Jižní Moravě však leckdy nelze tvarem a sílou stěn ztotožnit s tímto přehledem. Úhly os střílen se zde pohybují od 30 do 170 stupňů, čelní stěny mívají 45 - 75 cm, boční stěny 25 - 45 cm, týlové stěny 25 - 40 cm a stropy 40 - 80 cm.

Odolnost objektů byla jen proti jednotlivým zásahům děl. granátů ráže 75mm a minometných granátů ráže 81mm.

Nákresy objektů vzor 36

LO vz. 36 typ A LO vz. 36 typ B

LO vz. 36 typ C




Lehké opevnění vzor 37

Protože k objektům lehkého opevnění vzor 36 bylo poměrně dost výhrad a výtek bylo v zimě 1936/1937 přistoupeno k vyprojektování nového typu lehkého objektu. 5.ledna 1937 byl tento nový typ přijat a dostal označení jako LO vz. 37. Nejdříve byly vyprojektovány tři typy a to LO vz. 37 A, B a C později se projevila potřeba ještě dalších typů a proto byl připraven ještě typ D (zaveden 24.3.1937) a E (zaveden 9.4.1937).

V závislosti na konfiguraci terénu se vyskytovaly ještě další varianty těchto pěti základních objektů. Celkem se do dnešních dnů podařilo nalézt 93! variant a přičteme-li k tomu ještě varianty, které jsou pravděpodobné dojdeme k číslu 115 ! různých variant kulometných objektů odvozených od těchto pěti základních typů.

Výše uvedené objekty jsou vyzbrojeny kulomety. Později byly ale ještě přidány typy F, G a H jenž jsou určeny jako kryty pro polní protitankové kanóny (dle dobové terminologie "Kanón proti útočné vozbě" - KPÚV).

Dále ale bude řeč jen o objektech typů A, B, C, D a E. Objekty již byly řešeny moderněji než LO vz. 36 (např: tvar nejrozšířenějšího objektu typu A vycházel ze zmenšeného tvaru objektu těžkého opevnění). Palby byly vedeny kolmo na útok a vytvářely tzv. palebnou přehradu. Směrem k nepříteli se většinou nacházela čelní stěna bez střílen krytá kamennou rovnaninou a záhozem. Čelní palby se vyskytovaly pouze u typu E (čelní palba) a B (čelní a boční palba).

 Tabulka č. Síly stěn LO vz. 37 A; B; C; D a E
Typ Čelní stěna Strop Boční stěna se střílnou Boční stěna bez střílny Týlová stěna Základová deska Kamenná rovnanina Odolnost proti rážím
A zeslabený 70;50 40 50   40;45 30 100 7,5-8
A normální 80 60 60   50 30 100 10-10,5
A zesílený 120 100 80   80 50 150 15-15,5
B normální 80;60 60 60 80 50 30 100 10-10,5
B zesílený 120;100 100 80 120 80 50 150 15-15,5
C 50 20-30; 50;plech   40 20;40 20    
D normální 80 60 60 80 50 30 100 10-10,5
D zesílený 120 100 80 120 80 50 150 15-15,5
E normální 60 60   80 50;60 30 100 10-10,5
E zesílený 100 100   120 80;70 50 150 15-15,5

V terénu byly pevnůstky rozmístěny buď v podobě tzv. clony (jeden sled pevnůstek - lesní a jinak neprostupný terén) nebo čáry (dva sledy pevnůstek - volný prostor vhodný k nasazení tanků). Druhý sled doplňoval palbou sled první vzdálený dle situace průměrně 500 - 700 metrů. Objekty byly umisťovány na rozdíl od LO vz. 36 na místa skrytá pozorování a povětšinou bez dalekého rozhledu, ale tak aby jednotlivé objekty na sebe navzájem viděly a mohly se tak podporovat svými palbami a zároveň tak aby obráncům terén poskytoval nejlepší možnosti obrany.

Ve srovnání s LO vz.36 se výrazně zlepšila kvalita betonu a ostatních prací. Do stěn byla teď ukládána armatura o průměrech 15 a 20 mm, která byla i velmi pečlivě provázána. Na stavbu směly být používány jen materiály, které byly přezkoušeny a schváleny armádou. Písek se pečlivě propíral a nesměl být znečištěn jinými příměsemi, stěrk mohl být pouze z drceného kamene a dokonce i voda na stavbu musela být schválena. Beton musel být pečlivě hutněn, aby bylo možno dosáhnout armádou stanovené pevnosti 450 kg/cm2. Za nižší pevnost byly firmy velmi tvrdě postihovány srážkami z ceny za m3 betonové směsi a v extrémních případech mohlo být armádou požadováno, že na náklady stavitele bude nevyhovující objekt odstraněn a postaven objekt nový. Na druhé straně je třeba říci, že při dodržování složení betonu a všech postupů mohlo být dosaženo i pevnosti až neuvěřitelných 731 kg/cm2.

Velké otvory střílen vytvarované z betonu běžné u "šestatřicítek" zde nahradily ocelové střílny s lafetami na uchycení zbraní. Tím se dosáhlo výrazného zmenšení otvoru střílny, kterým by mohl do objektu vniknout projektil, a zvýšila se přesnost palby a ochrana osádky. Otočný bod zbraně se teď nacházel v nejužším místě střílny, které leželo ve stěně objektu a nikoliv uvnitř objektu jak tomu bylo u LO vz. 36. Ochrana hluchých míst u týlové stěny byla zabezpečena tzv. granátovým skluzem, kterým mohla osádka pevnůstky v případě ohrožení vyhodit ruční granát. Vchod byl chráněn mřížovými dveřmi (za nimi se nalézala střílna na obranu vchodu) a plnými 10mm silnými dveřmi opatřenými uzavíratelnou střílnou. Vstupní chodbička byla vždy zalomena, aby se minimalizovala možnost průniku projektilu do objektu při postřelování vchodu (viz. nákresy). Pozorování z objektu bylo zajištěno pomocí zrcátkového periskopu. Výměnu vzduchu zajišťoval ventilátor na ruční pohon.

Nákresy objektů vzor 37

Objekty typu A

A-120 A-140 A-160

A-180 A-200 A-220

Objekty typu B

B1-80 a B2-80 B1-90 a B2-90 B1-100 a B2-100

Objekt typu C

C1 a C2

Objekt typu D

D1 a D2

Objekt typu E

E1 a E2

Zvláštní stavební řešení na Pražské čáře

A4/51/A-200 zvláštní u Dolního Bezděkova B7/13/D2 v Karlštejně

A1/24a/Z1 a A1/25a/Z2 v obci Sázená




Prameny:

Československá zeď, M.Ráboň , T.Svoboda a kol.

Edice Pevnosti hlavně svazek č. 6

Opevnění předmostí Prahy, J.Likovský a Z.Bauer

Československé opevnění 1935-38, L.Aron a kol.

vlastní prohlídka objektů v terénu