Mechanická návěstidla - památková ochrana

Ignorovaná technická pamětihodnost, aneb malé Jenečské Martinice.


. 13.6.2016
Blíží se dovolená a člověk si začíná pokládat otázku jak ji stráví. Někdo jen lenošením nebo opékáním se na sluníčku u rybníka či u moře, jiní ji tráví aktivně. Výlety do přírody, návštěvy hradů, zámků, skanzenů, soukromých či státních muzeí, budov postavených významnými architekty atd. Dlouhá historie České republiky a naše poloha v centru Evropy na křižovatce cest, daly naší zemi do vínku opravdu pestrou škálu různých památek. Jejich různorodost je o to větší, že jsme představovali průmyslové centrum starého mocnářství a nové vynálezy se tu poměrně rychle zaváděly do praxe.
Hrad, zámek, stavby významných architektů - to jsou pro nás učebnicové příklady památek, které je třeba automaticky chránit. Do zorného pole se ale postupně dostávají i památky, které bychom ještě před pár lety pokládali za vhodné kandidáty tak akorát na zbourání nebo na zrecyklování ve šrotu. Ano mám tím na mysli tzv. industriální stavby. U některých jsme jejich hodnotu již pochopili (stará čistírna odpadních vod v Praze - Bubenči, Vítkovické železárny v Ostravě či třeba automatické mlýny v Pardubicích od J.Gočára....). Jiné na pochopení své historické a technické hodnoty teprve čekají (např. v ČR poslední funkční nákladní lanovka mezi Černým dolem a Kunčicemi nad Labem).
Kromě zmíněných příkladů, kde jejich majitelé chápou kulturní a technický význam těchto staveb či zařízení a podle toho se i chovají, je tu ale ještě skupina neméně významných industriálních památek, které jsou ale svým majitelem neuznané, devastované a majitel se k nim chová dosti macešsky. Že něco takového v tomto kulturním národě není možné? Bohužel je. Přístup správce naší železniční sítě k některému jejímu zařízení a vybavení přesně tomuto macešskému vztahu odpovídá.
Zatímco soukromé subjekty v podobě sběratelů a železničních spolků tyto hodnoty chápou a snaží se pro jejich záchranu vyvíjet nějakou činnost, vlastník železnice reprezentovaný společností SŽDC to vidí opačně. Jeho idea, jak se zdá, je vše staré zdevastovat, zdemolovat, zbourat, sešrotovat případně nějaké ty staré věci odložit do „jejich“ železničního muzea v Lužné. Ostatně poslechne-li si člověk některá stanoviska SŽDC prezentovaná ústy jejich mluvčího pana Marka Illiáše, tak se inteligentnímu a rozumně myslícímu člověku může udělat minimálně mdlo. Zcela nechávám stranou, že některé projevy mluvčího jsou, jemně řečeno, zvláštní.
Jako malý zázrak tak působí čerstvé prohlášení nádraží v Martinicích v Krkonoších za kulturní (technickou) památku. Současného ministra kultury pana Daniela Hermana jsem vždy pokládal za inteligentního a rozumného člověka a jsem rád, že tuto moji představu potvrdil a utužil. Naproti tomu SŽDC naprosto nezklamalo již tak nulová očekávání a cynický tyátr, který předvedlo, je zcela podle očekávání o nevalné kulturní hodnotě myšlení a odpovědnosti nejedné osoby pracující či spolupracující v této organizaci.
V případě Martinic tedy zapracovalo morální a kulturní cítění soukromé skupiny nadšenců. Naštěstí. Doufejme, že tímto zabránili devastaci tohoto historicky cenného nádraží. Je to však jen jedno z těch několika, která se nám dosud ještě zachovala. Martinice jsou vskutku výjimečné a tamní kolekce technického zařízení stanice je opravdu nevídaná. Kromě vodárny, pump, popelové jámy či původních nádražních lamp mám na mysli hlavně dosud plně funkční sestavu mechanických návěstidel a závor.

Nádraží Martinice v Krkonoších

. . . .

. . . .

. . . . .

Naše republika je sice relativně malým státem, železniční a jiní návštěvníci si cestu do Martinic jistě najdou, ale není možno něco podobného, třebas i ne tak bohatého, shlédnout i někde blíže? Jedno takové místo by se našlo kousek za Prahou v obci Jeneč.
Jenečské nádraží sice postrádá zázemí v podobě vodárny či pumpy a ani nemá seřaďovací návěstidla, přesto tamní baterie celkem šesti odjezdových návěstidel ho řadí mezi ta výjimečná nádraží. Obě koleje vycházející z Jenečského nádraží (směr Praha a směr Kladno) jsou opatřeny taktéž mechanickými předvěstmi a dvouramennými vjezdovými návěstidly. Celek jako příjemný bonus doplňují nádražní lampy, které jsou kompletně dochovány v původním jednotném stylu. Jenečské nádraží je o to výjimečnější, že prvopočátky železniční tratě na jeho místě sahají až do roku 1830, kdy byla budována koněspřežná trať Bruska - Lány (mimochodem historicky druhá veřejná železnice v kontinentální Evropě). První zárodek budoucího nádraží je možno vystopovat již na mapách z roku 1840. V místech dnešního hostivického zhlaví byla jednokolejná trať v krátkém úseku zdvojkolejněna a takto vzniklá výhybna sloužila ke křížení souprav vozů koněspřežky. Parostrojní provoz na přestavěné koněspřezné trati v úseku Bruska (dnes Praha-Dejvice) - Vejhybka (dnes Kladno) byl zahájen dokonce již v roce 1863 (4.listopadu) tedy o několik let dříve než v Martinicích.

. .

Nádraží Jeneč

. . . . .

. . .

. . .

. . . . .

. . .

. . .

. . .

Jeneč má navíc oproti Martinicím jednu nespornou výhodu a sice právě polohu na trati Rakovník - Praha. Nemálo historických a nostalgických vlaků jedoucích do Prahy a jinam na východ zpravidla jede přes Jeneč. A právě tyto parní vlaky projíždějící touto bohatou kolekcí mechanických návěstidel jsou cílem mnoha fotografujících a filmujících fandů železnic či jen běžných turistů. Příkladem budiš třeba tento filmový záznam lokomotivy řady 354.195 u mechanik. či tyto snímky č.1, č.2, č.3 a č.4. Abychom nezůstávali jen u českých fotografů, tak snímky jenečských mechanik s projíždějícími vlakovými soupravami lze nalézt i na německých eisenboňáckých stránkách.
Silniční výstavba sice poškodila celkový ráz nádraží (zbourání původního železničního skladiště), ale přinesla i potencionální pozitivum v teoretické možnosti návratu mechanických závor na dnes již méně vytíženou původní silnici Jeneč-Hostouň (u stavědla St.I je dokonce dochována jedna stojina z U profilu od mechanických závor viz. snímek Jenec08.jpg). Přibližně do roku 2007 byla minimálně vjezdová návěstidla opatřena lampovými výtahy s lampami a červenými a zelenými skleněnými clonkami jak je vidět na těchto snímcích vjezdového návěstidla S pořízených v roce 2003 a 2007.
SŽDC s nejvyšší mírou razance ale i ignorance vykřikuje, že tento starý systém nelze začlenit do moderního zabezpečení. Bohužel cílená a účelová nepravda. Ostatně tvrzení že to nejde je v jejich případě spíše než o nemožnosti o tom, že nechtějí aby to šlo. Tvrzení SŽDC působí o to tragikomičtěji, že vyjádření odborníka prof. Petra Moose z Fakulty dopravní ČVUT říká, že spojení těchto technologií je možné a udržitelné. Chce nám tedy svými tvrzeními SŽDC ukázat že jejich technické schopnosti jsou tak nízké, že jim toto nejde vyřešit, zatímco jinde v Evropě (Německo 1, 2 a 3 , Rakousko 1, 2, 3 a 4 , Švýcarsko či Anglie) to vyřešit dokázali. Mimochodem třeba pohon dálkového elektrického ovládání mechanických závor pomocí elektromotoru a bubnu (principiálně použitelné i u mechanických návěstidel) dokázala firma Ericson vyřešit již v roce 1949 tj. před 67 lety a do roku 2005 tento systém fungoval ve stanici v Chrástu u Chrudimi. Zrušen byl údajně nikoliv pro nefunkčnost elektromotorického pohonu tohoto systému, ale pro nedostatek náhradních dílů.
Aktivita Martinického spolku směřující k zachování autentičnosti nádraží (to ale nevylučuje citlivou modernizaci) je tak správným směrem minimálně k modernímu muzejnictví ukazujícímu technické památky in situ včetně jejich praktické funkčnosti. Bohužel toto je směr, který myšlení osob v SŽDC naprosto nedokáže a není schopno pochopit. Jejich muzejní aktivity a trendy zamrzly někde mezi druhou polovinou 19.století a socialismem. Kdybychom takto stále uvažovali tak např. archeologie by byla jen o střepech ve vitrínách. Ale protože např. právě archeologové chápou vypovídací schopnost expozic in situ resp. diorámatických expozic v krajině, tak máme možnost navštívit nejeden archeopark či centrum experimentální archeologie (jmenujme např. Archeologický park Liboc, Archeologický skanzen Březno u Loun, Archeoskanzen Modrá atd.).
Dobrým příkladem moderního trendu tvorby expozic jsou i muzea čs. opevnění. Ta jsou zřizovaná v podstatě takřka výhradně in situ v jednotlivých rekonstruovaných pevnostních objektech. Ano bylo by možno exponáty z pevnostních muzeí nacpat do nějaké místnosti či haly, ale historická vypovídací schopnost takových expozic je nižší než expozice in situ nebo pomocí vytvořeného diorámatu. "Les" různých návěstidel nebo závor má informační hodnotu degradovanou pouze na informaci typu "tohle všechno se dělalo a strkalo někam na trať." Pointa smyslu, funkce a umístění se zcela vytrácí.
Dokud ale SŽDC tento princip nepochopí tak budeme bohužel dál svědky devastace našeho kulturního a technického dědictví reprezentovaného v tomto případě industriální stavbou - železnicí.
Jsme malý stát, nicméně na památky bohatý, ale přesto jich nemáme tolik abychom si mohli dovolit jen tak z rozmaru a plezíru nějakou zdevastovat. Zároveň doufám že věta, vyskytující se např. na turistických webech, "Historie v Jenči nezanechala prakticky žádné významné památky. Nejzajímavější budovou je bývalý státní statek s barokním průčelím a zvonička.", bude i zásluhou jenečských občanů větou odsouzenou k zapomnění. Vždyť kromě barokního statku a zvoničky má Jeneč i pěknou památku nejen na počátky železnice, ale hlavně na dnes již výjimečně rozsáhlé dochované zabezpečení železničního provozu.
Martinice jsou první a ukazují jakou cestou se vydat. A je teď jenom na dalších jestli se také touto cestou vydají a pro příští generace se postarají o uchování dalšího exempláře této technické pamětihodnosti. Rok 2015 byl černým rokem pro mechanické závory a návěstidla a letos to nebude o nic lepší.
Nádraží s původním zabezpečením provozu pomocí mechanických návěstidel rychle ubývá a těch co jsou čistě mechanická je ještě méně. Pro ilustraci v roce 2015 fungovala mechanická návěstidla na 70 nádražích, letos je to jen na 45 nádražích a příští rok by takovýchto nádraží zřejmě mělo zůstat už jen 26 na celou ČR. V oblasti západní poloviny Středočeského kraje se Jeneč spolu s Krupou staly posledními mohykány. Mechanická návěstidla na nádražích v Rudné, Nučicích a Vráži u Berouna byla zničena v roce 2015 a letos došlo na nádraží v Davli, Měchenicích, Čísovicích a Mníšku p.B. Hodně ohroženy jsou i mechaniky v Malé Hraštici jejichž konec bude zřejmě letos či příští rok.
Je nejvyšší čas reagovat neb při tomto tempu destrukce za nějakých 3 či 5 let již nebude co zachraňovat. Tyto poslední snímky budiž výstrahou jak SŽDC nakládá s našim kulturním a technickým dědictvím. A předchozí snímek z destrukce návěstidel ve Dvoře Králové nad Labem není jediný případ. Stejný styl devastace a následné odeslání do šrotu potkaly v roce 2009 i mechanická návěstidla v Českých Velenicích.

12.10.2016
Doplněk k předchozímu textu.
Návěstidla v Malé Hraštici vzala za své někdy na začátku září (v půlce září již po nich bylo veta) a na přelomu září a října vzala za své i mechanická návěstidla a závory v Dobrovicích na Mladoboleslavsku. Mechaniky v Praze-Ruzyni skončí během listopadu tohoto roku. Tím na území středočeského kraje zůstávají jen mechanicky chudý Křinec, slušná Odbočka Obora, Krupá a výše zmíněmý jedinečný Jeneč.
Při procházení filmových záznamů na portálu youtube, ale i třeba na diskuzi na servru K-report, se opět ukazuje, že jenečské mechaniky jsou návštěvnicky i filmařsky opravdu velmi vděčným místem. Kromě již výše zmíněného záznamu zde přidávám odkazy na další filmové záznamy.
Zde např. v čase 4:28 - 5:22 lokomotiva 555.0153 u mechanik na unhošťském zhlaví.
Záběry jenečského St.2 a tamních mechanik použity i ve znělce Ročenka 2013-Jízdy zvláštních parních vlaků. Čas 2:55 - 3:00.
Pozn. ve znělce si nelze nevšimnout, že vlaky jsou natáčeny takřka jen se starými mechanikami a když tyto nejsou k dispozici tak radši jen ve volném terénu aby nerušily ty současné světelné ***.
Tentokrát Ročenka 2012 a v čase 1:43 - 1:53 jenečské vjezdové návěstidlo S.
Letos v létě se dokonce objevil i první filmeček věnovaný jen jenečským mechanikám.
V tomto videu si opět zahrálo vjezdové návěstidlo S i když hlavní roli měl nákladní vlak s lokomotivami 555.0153+555.3008-556.036+556.0506.
Tentýž vlak jako v předchozím videu. Tentokrát se v čase 1:55 - 2:35 dvakrát objeví jenečská mechanická předvěst PřS.
Zde se v záběrech objevují i světelné semtamfóry, ale jen proto že atraktivní scénu rozjezdu nelze natočit jinde než na nádražích.
Ještě jednou nákladní fotovlak z roku 2012. Zde si jenečské nádraží a jeho mechaniky na unhošťském zhlaví zahrály v čase 8:35 - 15:41.
Mimochodem záběr v čase 12:52 - 15:41 s mechanikami a čtyřmi parními lokomotivami v plném záběru rozjezdu je dle mého názoru záznamem opravdu luxusním.

26.10.2016
Pár dalších videí jenečských mechanických návěstidel s parní lokomotivou 477.043 "Papoušek".
Záběrů na parní vlaky projíždějící kolem mechanik na jenečském nádraží je mnoho.
V tomto videu se můžete v čase 0:10 - 1:02 podívat jak nádraží a většinu tamních mechanických návěstidel vidí obsluha lokomotivy. Zmíněný záběr bych opět neváhal zařadit mezi vskutku luxusní záběr. Závěr filmu ( v čase 3:00 až 3:56) je opět věnován průjezdu Papouška kolem odjezdových mechanických návěstidel unhošťského zhlaví.
Další ze záběrů, kde tato lokomotiva projíždí kolem jenečských mechanik. Čas 5:03 - 5:48.

3.2.2017
Tuto jízdu jsem sice prošvihl, ale našli se jiní filmaři kteří si udělali volno a i navzdory mrazu dokumentovali.
Prohlédnout si tak lze v čase 7:39 - 9:07 nejen pěkně omrzlé odjezdové mechaniky unhošťského zhlaví, ale i lokomotivu 555.0153 "Němka" se zapřaženou pěknou sestavou čtyřosých vozů řady Ca s jedním poštovním vozem německého původu.
A ještě jednou zimní jenečské nádraží a zdejší mechnaiky. Opět lokomotiva 555.0153 ale tentokráte z nezvyklého úhlu pohledu. Chcete si zahrát na "mašinfíru"? Tady máte šanci.
Zmíněné jenečské mechaniky jsou cca v čase 37:49 - 44:24.

26.2.2017
Dne 22.2.2017 bylo možno vidět neobvyklou situaci. Kolem mechanik unhošťského zhlaví výjimečně projela pouze samotná parní lokomotiva 423.009 "Velký Bejček".
Stroj projíždí v čase 0:02 - 0:31.

19.3.2017
První video celkově dokumentující mechanická návěstidla na jenečském nádraží. Ze všech parních vlaků, které zde za poslední rok projely, byly vybrány vlaky vedené lokomotivami 464.102 "Ušatá" a 477.043 "Papoušek". Ve filmečku jsou použity i málo natáčené noční záběry svítících mechanických návěstidel.
A teď již odkaz na zmiňované video.